ROZHOVOR: Čína je svým způsobem nenahraditelná

O největší krizi od druhé světové války, neschopností českých firem vyrovnat se s globalizací i důležitosti robotizace pro jejich další rozvoj mluvil Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Czech Fund.

Mluví se o určitém ekonomickém ochlazení vzhledem k situaci v Německu, brexitu, stále ještě neskončené obchodní válce mezi USA a Čínou. Do toho současná koronavirová pandemie. Jaká je tedy v současnosti situace?

Uklidnila se obchodní válka, což je pozitivní i pro Německo, ale na druhou stranu je potřeba říct, že k finální dohodě mezi USA a Čínou je ještě hodně daleko. Daleko aktuálnější problém, který hýbe celým světem, je koronavirus, který nejprve ochromil čínskou ekonomiku a letos nejspíše způsobí recesi v Česku a drtivé většině evropských zemí. Světová ekonomika se může propadnout nejvýrazněji od skončení druhé světové války, tedy ještě markantněji než v roce 2009, kdy vrcholila světová finanční krize.

Měly by se české podniky připravit na konec jejich dlouhodobého ekonomického růstu a začít šetřit?

V éře globalizace a jednotlivých dodavatelských řetězců jsou čeští odběratelé i dodavatelé zranitelní. Můžeme to přirovnat k domino efektu – problémy v Číně a mnohde jinde ve světě se zprostředkovaně projeví i u nás. Podle mého názoru jsou české podniky připravené na krizi i kvůli již zmiňované dlouhotrvající obchodní válce mezi USA a Čínou. Naše česká kotlina je ovlivnitelná i tím, co se děje na druhém konci světa. Těžko říci, co vše ještě způsobí koronavirus. Bez pomoci vlády to ale nepůjde. Krize je tak závažná, že mnohé podniky bez vládní pomocné ruky nemusí přežít. Každopádně platí, že české podniky se teprve učí, jak s globalizací pracovat, nyní se učí, jak bojovat s hrozbami typu právě koronaviru. Obecně ale platí, že naše firmy měly by být flexibilní, být schopné nahradit výrobky jinými, případně vyrábět jinde. Je potřeba být připraven.

Současná situace vlastně nemá řešení

V jakých konkrétních oblastech by české firmy měly šetřit?

Záleží sektor od sektoru. Například prvotní rozšíření koronaviru v Číně ohrožovalo především velké vývozce závislé na odbytu v Číně – můžeme zmínit třeba Škodu Auto, která už v únoru v Asii zaznamenávala velký propad prodejů. Dalším problémem bylo to, že mnoho českých firem vyrábí v Číně a nedokázaly potřebné výrobky z Číny importovat, případně se dodávky těchto výrobků či součástek zpožďovaly nebo úplně zastavovaly. To se týkalo výrobců automobilů nebo elektroniky. Problémem je, že Čína je svým způsobem nenahraditelná. Situace vlastně nemá řešení. Řešením může být jakási schopnost monitorovat situaci a třeba se orientovat na jiné trhy typu Vietnamu. Do určité míry to už firmy dělají, ale ne dostatečně. Globalizace nám právě teď ukazuje odvrácenou tvář.

Není právě proto nejlepší doba více investovat do moderních technologií, do automatizace či robotizace?

Určitě ano, ale je potřeba říci, že do robotizace, automatizace by se mělo investovat pořád. Je to věc, která je nutná. Česká republika každopádně musí přejít na jiný model fungování. S relativně levnou pracovní silou si nevystačí. Ty země, které jsou lehce nahraditelné kvůli tomu, že fungují jako montovny, budou mít brzy problém. Je potřeba vyrábět výrobky s vysokou přidanou hodnotou. A k tomu právě vedou investice do automatizace nebo robotizace.

Zdroj: ICAPlants, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Velké podniky na tyto investice nejspíše mají dost peněz, ale co ty menší podniky s maximálně desítkami zaměstnanců? Mají vůbec šanci držet krok, co se týká moderních trendů v průmyslu?

Určitě ano. A to hlavně díky tomu, že malé firmy jsou pružnější a flexibilnější. Uvědomte si, že mnohé relativně malé ale dravé IT firmy typu brněnské společnosti Kiwi mají možná větší globální dosah než Škoda Auto. Je možné, že právě dnes ta doba naopak přeje více malým firmám než velkým. Nyní stačí, když máte dobrý nápad a například pár desítek dobrých vývojářů, což je poměrně nízký vstupní kapitál, a můžete opravdu opanovat celý svět. Podívejte se na oblast antivirové ochrany – v tom jsme my Češi v absolutní špičce.

Kvůli státním zásahům firmy nemusely investovat do robotizace. A to se jim teď nevyplatí

Podle statistiky Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR pouze 22 procent malých a středních podniků investuje do moderních technologií a jen 10 procent z nich je plně automatizováno. Proč tak málo?

Bohužel v uplynulém desetiletí se stálo několik věcí, které větším investicím zabránilo. Jednoduše řečeno – byl zde krize, došlo k nešťastnému zvyšování daní, což vedlo k tomu, že z recese jsme se dostali až na konci roku 2013, jenže hned vzápětí ČNB oslabila korunu. To sice pomohlo exportu, bohužel ne kvalitativně ale cenově. Logicky tak na firmy nebyl vyvíjen tlak, aby investovaly do robotizace a automatizace, protože neměly důvod, když se jejich zboží dobře prodávalo díky levnější ceně. V roce 2017 sice intervence ČNB skončila, jenže koruna je stále slabší, než by byla nebýt intervence, takže pořád je tu skrytá podpora exportérů pomocí oslabené měny. Tuzemské podniky tak stále nemají důvod investovat do kvality, a to se samozřejmě odráží v celém dodavatelském řetězci, včetně těch nejmenších podniků, na které jste se ptal. Dostáváme se tak na pomalou kole vývoje, zejména v konkurenci s asijskými zeměmi, kde vlády vysoce podporují modernizaci výroby.

Co byste tedy poradil malým a středním podnikům?

Myslím si, že podniky samy dobře vědí, co mají dělat. Tady byly vytvořeny určité podmínky ze strany státu a ČNB, takže podnikům nelze vyčítat, že neinvestovaly, protože prostě kvůli zmíněným intervencím nemusely. Jely prostě v systému, jak byl nastaven. Nyní je potřeba vytvořit podmínky, aby chtěly či musely modernizovat, aby investice padala na úrodnou půdu. Vláda by se tak měla soustředit na silniční, dálniční, datovou a železniční infrastrukturu. Vláda by měla usnadnit podnikání, snížit administrativu, firmy pak budou mít více peněz i času na potřebné investice.

Lukáš Kovanda
Zdroj: lukaskovanda.cz

Budou tedy Češi konkurenceschopní ve světě? Nepřeválcují je jiné státy, které výrazně více šlapou do modernizace svých závodů?

Chci věřit tomu, že ano. Zatím nemám pocit, že by Česká republika ztrácela na konkurenceschopnosti. Samozřejmě asijské ekonomiky jsou dravé, nicméně Češi mají stále co nabídnout. Spíše mám obavu o celkové klima evropské ekonomiky. Podmínky pro podnikaní v Evropské unii nejsou dobré. Je zde přeregulovanost, obrovský důraz na environmentální technologie nebo přebujelá dotační politika. Špatným příkladem budiž podpora zemědělství, což je v podstatě odvětví 19. století. Je to přežitek, peníze by se měly dávat do jiných sektorů, kam se zatím na náš úkor dostávají Číňané. Evropská unie má rovněž neúnosný sociální systém. Tady je ale na druhou stranu nutno přiznat, že například Čína nemá žádný sociální stát, takže může více napřít své síly na technologie. Jenže právě koronavirus zase ukazuje, že Čína neinvestovala do zdravotnictví či veřejné hygieny, a proto se se stalo, co se stalo. Kdyby se ve Wu-chanu více dbalo na základní hygienické podmínky, fungoval zdravotní systém, tak se možná virus nerozšíří do celého světa. To ale nic nemění na tom, že Evropa je zadlužená, byrokratická, nepružná a stárnoucí. Hrozí jí, že bude skanzenem, kam se budou Číňané jezdit dívat jako do Disneylandu.

Stát se teď zadlužit musí, otázkou je správné přerozdělování peněz

Co je potřeba udělat, aby k tomu nedošlo? Vláda nám ústy ministra Havlíčka řekla, že je potřeba investovat do vědy a vývoje, inovací, do modernizace výrobních zařízení včetně robotů. Kolik by podle Vás taková investice stála a je vůbec ze strany státu reálná?

Je potřeba najít peníze v rozpočtu, což nyní bude kvůli sanaci podniků kvůli koronaviru obtížnější. I kdyby se kvůli tomuto stát více zadlužil, tak je to určitě zadlužení správným směrem, které se v budoucnosti vyplatí. Spíše je potřeba se zamyslet, zda je stát schopen tyto peníze správně přerozdělovat. Půjde o velký tlak na úředníky, kteří by o investicích rozhodovali, nejsem si jist, zda k tomu úředníci mají kompetence. Navíc rolí státu by neměla být ani tak přímá podpora inovací, ale spíše obecně například tolik potřebná podpora a reforma školství. Ať jsou dobří učitelé dobře zaplacení, ať jsou třeba vysoké školy zpoplatněny, aby vysoké školství bylo vnímáno jako investice do života, ať se z takto vybraných peněz platí kvalitní vysokoškolští pedagogové, prostě ať se stane přednášení na vysokých i středních školách opět atraktivním zaměstnáním.  Stále se opakujícím problémem, který nás dlouhodobě tíží, je již zmiňovaná nedostatečná infrastruktura – nemáme vysokorychlostní železnici, linka do Drážďan má být až v roce 2050, kdy většina současných ministrů už bude po smrti. Takže vlak nám ujíždí. Přesto ale ještě neujel! Takže je potřeba vytvořit podmínky pro kvalitní pracovní sílu, možnost rychle stavět, infrastrukturu, vyřešit, zda nestavět více do výšky v exponovaných místech, jako je Praha nebo Brno. To vše státní úřady nereflektují, nejsou totiž ještě v 21.století.

Barva budoucnosti je zeleno-stříbrná. To znamená, že hlavním tématem 20. let bude environmentální šetrnost, utlumování těžby, hutnictví, ocelářství nebo i tradičního automobilového průmyslu. Dalším trendem je, že populace stárne, proto barva stříbrná.

Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropě, už není kde brát. Je tedy logickým a nezvratitelným řešením robotizace výroby?

Jednoznačně ano. Tím, že se investuje do jednoho robota, můžete nahradit obrazně řečeno 20 nízkokvalifikovaných lidí a bude vám stačit tento robot a jeden vysokokvalifikovaný zaměstnanec, který bude robota ovládat. A kdy jindy provádět tuto změnu než v době, kdy je rekordně nízká nezaměstnanost? Protože tito nízkokvalifikovaní si mohou rychle najít jinou práci. Ale je otázka, zda po robotizaci výroby bude dostatek práce pro všechny. Tyto potíže by ale nebyly nic nového, změny se děly vždy a vždy napomáhaly rozvoji lidstva. Vždyť přece kočí na koňských povozech byli také nahrazeni automobily, a zase nynější taxikáři třeba budou nahrazeni autonomními vozy. Je to otázka pokroku, jinak to nejde. Jedná se o kreativní destrukci, kvůli které některé pozice zanikají ale novým pomáhá vznikat. Může mírně vzrůst míra nezaměstnanosti, ale to se nedá nic dělat. Stále je zde možnost rekvalifikace, případně, pokud bude stát mít peníze, tak štědřejších sociálních dávek.

Zdroj: WIkimedia Commons

Nehrozí, že lidé za nějaký čas nebudou mít adekvátní práci, respektive nebudou mít co na práci?

To je samozřejmě problém. Jedinou možností musí být rekvalifikace. Někteří lidé tuto změnu a možnost rekvalifikace asi nezvládnou, ale celkově modernizace je nutná a společnosti a ekonomice pomůže. Ale nikdy v minulosti nebylo tak snadné jako dnes se sám o sebe postarat či si najít práci. Dnes je vše jednodušší. Starší člověk nad padesát let, který fáral 30 let v dolech a je manuálně zručný, může být hodinovým manželem, nebo jezdit s autem pro Uber. Vše jsou to minimální vstupní náklady.

Jak se podle Vás promění průmysl za nějakých 10 až 20 let?

Barva budoucnosti je zeleno-stříbrná. To znamená, že hlavním tématem 20. let bude environmentální šetrnost, utlumování těžby, hutnictví, ocelářství nebo i tradičního automobilového průmyslu. Dalším trendem je, že populace stárne, proto barva stříbrná. Takže velký boom čeká průmysl týkající se seniorů, pomůcek pro ně, zdravotnických potřeb, rezidenčního obydlí. Průmysl se musí sám s tím vyrovnat, proti imigraci asi bude pořád odpor, jenže ti zkušení řemeslníci odcházejí do důchodu a nebudou početně zastoupeny mladou generací. A to je další stimul pro robotizaci, protože nebudou lidi, takže těm, co budou pracovat, poroste mzda, což povede k další robotizaci, jelikož to bude levnější řešení než platit drahé zaměstnance.

Co si myslíte o zdanění práce robotů? Třeba zástupci českého průmyslu a dopravy jej odmítají.

Asi bude velký tlak na nějaké řešení. Ale je to ekonomický nesmysl. Panuje chiméra, že robot bere práci, ale když se podíváte na Singapur, Jižní Koreu, Německo a částečně i Českou republiku, to jsou všechno země více či méně robotizované, ale přitom o práci nepřišel.  Je potřeba si uvědomit, že robot zlevňuje výrobu a zároveň vytváří další práci v jiných sektorech. Takže jakékoli zdanění by bylo zbrzdění rozvoje robotů, přitom by to mělo být naopak. Politici to samozřejmě dělají z politických důvodů.



Další články k tématu: Rozhovory