ROZHOVOR: Firma s dlouhodobým potenciálem nemůže fungovat na starých principech

O tom, jak si stojí v robotizaci Česká republika ve srovnání s jinými státy, proč je nevyhnutelná automatizace průmyslu i jaké má meze, jsme si povídali s Petrem Pelcem, analytikem společnosti Cyrrus.

Jak si podle vás stojí Česká republika z hlediska využívání moderních technologií?

Ve srovnáním s Evropou jsme na tom dobře. Samozřejmě, záleží, s kým se srovnáváme. V rámci bývalého východního bloku jsme na tom téměř nejlíp. Může to souviset s geografickou polohou, kde naším sousedním státem je Německo, které je v tomto odvětví lídrem. Troufám si říct, že za posledních 30 let se ekonomika vyvíjí dynamicky. A s tím souvisí toto odvětví, které je toho nedílnou součástí. Jedním slovem: nadprůměrně.

A co v porovnání s USA?

USA je poměrně velká země, kde je tak i velký počet absolventů z technických univerzit, kteří vynikají nebo dokážou v technologiích posunout vývoj rychleji. Dále se jedná i o velký příliv mozků z Evropy i Asie.

A co Asie?

Přesto, že nechci citovat Donalda Trumpa, který sám viní Čínu z krádeže duševního vlastnictví, není v tomto ohledu úplně mimo. Čína určitě celosvětově využívá různých patentů a moderních technologií bez ctění autorských práv. Tím, že se jedná o komunistickou zemi a není zde možné domáhání tohoto druhu práv, dochází k častému kopírování. Tamní obyvatelé jsou velmi pracovití a precizní, často se tak stává, že odcizenou technologii zdokonalí rychleji a lépe než její vynálezci. Stejný fenomén lze pak vidět i u Japonska.

Foto: ICAPlants, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Pro některé firmy jsme jen montovna

Investují české firmy dostatečně do modernizace svých provozů?

Jsou tu oba extrémy. Jedním z faktorů jsou cizí zdroje v podobě dotací, jak evropských, tak z ministerstva, což je považováno za velmi efektivní financování modernizace. Jsou tu ale i staré firmy, které fungují na starých strojích, dokud to jde.

Asi se shodneme, že bez investování a modernizování podniků a výroby to dlouhodobě nejde. Co podle vás brání, aby české firmy investovaly více peněz?

Naše ekonomika v současné podobě funguje jen 30 let od dob revoluce a mnoha firmám chybí kontinuita. Jiné jsou firmy, kde je zahraniční kapitál, které ale na českém a slovenském trhu nevidí takový potenciál, protože je výhodnější udělat si pobočku přímo ve své zemi. Častým jevem pak je, že z českých poboček se pak stává jen montovna.

Z našeho průzkumu mezi průmyslovými firmami vyplynulo, že drtivá většina podniků, které nemají ve svých provozech žádného robota, tvrdí, že robotizovat výrobu nepotřebuje. Neznačí to určitý konzervatismus, možná strach z neznámého?

Tvrzení je to alibistické. Většinou za tím bývá jiný důvod. Nedovedu si v dnešní době představit firmu, která má dlouhodobý potenciál fungující na starých principech.

Co vlastně pro ekonomické analytiky znamená pojem Průmysl 4.0?

V širším pohledu mě překvapilo, že je tu hodně odpůrců. Říká se, že to může přinést nezaměstnanost. To riziko je daleko menší, než si lidé myslí. Není to dlouhodobý trend. V dnešní době se téměř každý týden přijde na něco průlomového. Dejme si za příklad elektrifikaci automobilového průmyslu. Taky má odpůrce, taky se najdou názory, že ekologická stopa se vyrovnává spalovacím motorům. Považuji to za demagogická tvrzení, která nezastaví tu nutnost, kterou inovace přináší. A to platí napříč celým průmyslem.

Bublina oblíbenosti

Od jakých států, či přímo firem by se mohli čeští průmyslníci učit a proč?

Jsou tu dva druhy příkladů, malé a velké. Velikánský ČEZ, kde stát má rozhodující pozici – jeden z projektů, o kterých se mluví, je „gigafactory“ u Cínovce. Je zde ale pochopitelně mnoho faktorů, nejen ekonomických, ale i politických. Nicméně, doly tam jsou, lithium tam je a o kus dál v Německu to funguje, mohl by to být velmi úspěšný projekt. ČEZ je jedna z posledních velkých českých firem.

Pak bych přešel k malým firmám jako AVG, Avast, Kiwi, které na startup modelu vytvořily a pak zdokonalily projekty světových rozměrů.

Když se podíváme na vývoj světového hospodářství, řekněme, za posledních 30 let, tak vidíme obrovských nárůst různých garážových IT firem, z nichž se postupně staly největší korporáty na světě. Co nám vlastně tyto firmy daly? Zlepšily náš život či byznys?

Velké pozitivum je síťové propojení, přes sociální sítě se dostanete téměř k čemukoliv. Cílení reklam a informací je v určitém pohledu plus.

A co nám na druhou stranu vzaly?

Na druhé straně je pak ztráta identity jednotlivce, je poskládaná ze střípků informací, jež tyto síťové platformy drží. Snaha o soukromí je též velmi těžká, dnes se dá už „vygooglit“ cokoliv o komkoliv. Dalším minusem je objektivnost informací, kde většina mediálně nevzdělaných lidí nerozezná lživé informace. Tímto prostředkem pak lze ovlivnit masu lidí úplným blábolem.

U těchto firem, jako je například Facebook, se velikost firmy posuzuje tržní kapitalizací. Pokud akcie nesmyslně vystřelí, cena akcie se vynásobí počtem akcií, které pak určí velikost firmy. Google, Facebook a Tesla jsou tedy společnosti, za kterými ta aktiva nestojí. Je to spíše bublina oblíbenosti.

Lidský faktor bude stále potřeba

Jak vlastně vidíte další ekonomický vývoj ať už globální, tak ten náš malý český? Jaké trendy budou hýbat světem?

Znatelná je napojenost na německou ekonomiku, která bude pokračovat, nemáme se kam jinam obrátit. Z okolních států jsou pro nás nejvýhodnějším partnerem. Z dlouhodobého hlediska budeme pro německý trh stále levná pracovní síla.

Z dlouhodobého pohledu si myslím, že se k technologiím přidá aspekt komodit. Začnou být zajímavé, protože je jich nedostatek. Zářným příkladem bude lithium, ropa, vzácné kovy a později i voda.

Automatizace či robotizace postupně nahrazuje některé lidské pracovní pozice, do budoucna vedle těch dělnických prací nahradí i více sofistikované typu lékaře či právníka. Budou mít vůbec lidé co na práci?

Já jsem přesvědčen, že toto hrozí. Důležitým rozdílovým faktorem je, jestli robot dělá servisní službu, nebo zdali má rozhodovací schopnosti. Problém je tvorba umělého člověka, je zde hrozba, že stroj začne vnímat svou identitu a uvidí tak lidi jako svou největší hrozbu a konkurenta.

Nebojíte se, že by roboti či umělá inteligence mohli nahradit i vaši práci?

Jakýkoli systém musí mít vstupní informace, ale ten lidský faktor tam bude vždy potřeba. Příklad: program šachista, dlouhou dobu byl zdokonalován, aby porazil lidské hráče. Na šachovnici je daný počet polí, počet figurek a jejich možností. Faktory jsou tedy lehce vypočitatelné.

Co se týče trhů nebo ekonomiky, je zde mnoho faktorů, které nejsou založené na logice. Můžeme si zatím být jisti, že žádný stroj nebude schopen predikce událostí. Vždy bude potřeba řízení lidského faktoru. Krásným příkladem jsou zde piloti letadel. I když vždy dokáže vnitřní systém rozhodnout, co a jak udělat, finální možnost kontroly má vždy pilot.



Další články k tématu: Rozhovory