Starší generace nese práci z domova nejhůře

Je reálné, že se zruší pracovní pátky, bude se pracovat méně hodin denně a nové technologie povedou k většímu prolínání pracovního a soukromého života, říká Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ManpowerGroup.

Covid výrazně promění i pracovní trh. Lidé budou více pracovat z domova, budou vyžadovat více flexibility. Jak se ale na tyto trendy dívají samotné firmy? Podporují je, nebo u části z nich převažuje skepticismus?

Během srpna 2020 jsme udělali průzkum mezi českými zaměstnavateli s otázkou „Jaké benefity plánují svým zaměstnancům​ v souvislosti s dopady nemoci covid-19 nabídnout?“. Na 1. místě je trvalá možnost pracovat částečně z domova, kterou zavedlo 38 % firem. 37 % rozšířilo možnosti učení a rozvíjení nových dovedností, 33 % zavedlo flexibilní pracovní dobu, 25 % se zaměřuje na benefity spojené se zdravím a spokojeností, 22 % nabízí částečné úvazky a 11 % plný home office. To je výrazný posun ve vnímání flexibilních a alternativních forem práce v ČR a je zřejmé, že epidemie urychlila změny v ekonomice, které už tak byly revoluční v důsledku možností digitalizace a robotizace. Nutnost rychlého tréninku a rekvalifikace velkého množství lidí bude po epidemii ještě naléhavější.

Starší generace ponese práci z domova nejhůře

Jak se tyto změny pracovních návyků projeví v produktivitě? Nepůjde dolů?

To je otázka, které se firmy nejvíce obávaly, a dost často k tomu skutečně došlo, protože velká část firem nebyla připravena na řízení práce na dálku. Zajištění home officeu je otázka jak organizační, tak i technická. Home office nabízela před epidemií jako benefit zhruba čtvrtina firem. Nyní se připravenost na home office stala pro firmu životně důležitou otázkou. Na HO se nedá přejít jen tak. Mnoho lidí má ještě stále na pracovišti pevné počítače, většina firem nemá vzdálené zabezpečené přístupy do interních systémů, nemají nástroje na řízení vzdálené práce a v mnoha kancelářských profesích ještě nedošlo k plné digitalizaci agendy – pro práci jsou často nutné papírové podklady a jejich fyzický přenos mezi pracovišti nebo ve vztahu se zákazníky. 

Kolika lidí by se práce z domova mohla týkat?

Podle statistik pracuje na kancelářských pozicích asi 1,5 milionu lidí. Velká část práce by se dala dělat z domova, ale většina firem na to není připravena jak technologicky, tak kulturně a manažersky. Práce z domova klade jednak velké nároky na osobní disciplínu a řízení času zaměstnanců, tak i na vedoucí pracovníky. Je to otázka důvěry k podřízenému, a hlavně schopností zadávat správně úkoly, termíny a cíle a zároveň je umět vyhodnocovat.

Složitou situaci má celá řada pracovníků, kteří pracují projektově na IČO. Jejich práce může být většinou ukončena prakticky okamžitě a nemají takovou sociální podporu jako běžní zaměstnanci.

Jak se tyto změny projevují u starších pracovníků? Ti jsou přece jen více zvyklí na určitý pracovní rytmus, třeba ani neumí ovládat tak dobře moderní technologie…

V našem aktuálním průzkumu Práce budoucnosti se ukázalo, že starší generace nese práci z domova nejhůře. Komunikace prostřednictvím technologií je pro ně nepřirozená a zároveň rádi rozdělují pracovní a soukromý život fyzickou přítomností na jiném místě. Proto bych přistupoval k epidemiologickým řešením na pracovišti individuálně. Pokud se přítomnost na pracovišti omezuje, dal bych přednost lidem, kteří v kanceláři být chtějí, a větší podíl home officeu nastavil např. u mileniálů.

Za 10 dělníků 4 specialisti

U mnoha povolání tyto změny lze uskutečnit, ale jak to bude fungovat v průmyslových podnicích? Tam ti pracovníci fyzicky musejí být a hlídat a kontrolovat, co se děje…

Vzdálená práce zatím není možná u většiny profesí. I když automatizace snižuje potřebu pracovníků v montážních a manipulačních provozech výroby a logistiky, zaměstnanost se přesouvá do oblastí, kde vzdálená práce také není většinou možná. Jedná se o zdravotnictví, sociální péči, cestovní ruch, kulturu, služby spojené s volným časem a další služby obyvatelům. V průběhu pandemie byla většina těchto oborů nejvíce postižena a zvýšily se tak nerovnosti mezi různými skupinami zaměstnanců. Ti, jejichž dovednosti jsou vyhledávané, mohou požadovat navýšení mzdy a práci na dálku, díky které nemusí tolik dojíždět. Mají větší míru flexibility a mohou si tak nastavit rodinný a pracovní život podle svého. Oproti tomu jsou zaměstnanci, kteří mají méně vyhledávané dovednosti, musí dojíždět na pracoviště a jsou vystaveni větším rizikům snížení mzdy, propouštění nebo poslání na „překážky“. Zároveň mají omezenější možnost práce z domova, v důsledku které mají nižší flexibilitu, a tím i menší rovnováhu mezi osobním a pracovním životem.

Uspíší covid-19 digitalizaci či robotizaci českých firem?

V českém prostředí zřejmě ne tolik jako v západní Evropě nebo USA. Zastavení růstu mezd a snížení zisků v obtížné ekonomické situaci prodlouží dobu návratnosti investice do automatizace. Vyplatí se tak především v provozech, kde měly zakázky i v průběhu pandemie, ale nemohly je realizovat kvůli přerušení nebo omezení provozu v důsledku prevence zdravotních rizik.

Očekáváte, že díky modernizaci výroby bude čím dál více lidí pracovat z domu a řešit své pracovní úkoly na dálku?

Ve výrobě vznikne řada nových profesí především v technické oblasti, kde bude moci velká část z nich pracovat na dálku. Většina profesí z fyzické výroby se ale přesune do jiných sektorů a budou to zřejmě sektory a profese, kde práce na dálku nebude také možná. Pozorujeme, že v průměru nahradí robotizace ve výrobě 10 dělníků čtyřmi specialisty pro údržbu, seřizování, programování a řízení procesů. Pokles zaměstnanosti ve výrobě bude ale doprovázen rozvojem sektoru služeb. Tak jak společnost bohatne, utrácí více peněz za zdravotní péči, sociální služby, služby cestovního ruchu, gastronomii a osobní služby. Tam všude budou vznikat nová pracovní místa. 

Revoluce dovedností

Po jakých typech zaměstnání v průmyslu bude nebo už je největší poptávka?

Průlom v mobilním připojení, internet věcí, umělá inteligence, robotika, 3D tisk a pokročilé materiály – to vše v horizontu 5–10 let radikálně změní výrobu a výrobní systémy. Analýza ManpowerGroup a Digital Manufacturing Institute definovala budoucí pracovní pozice v digitální výrobě a přinesla seznam 165 datově orientovaných pracovních pozic a 20 klíčových výrobních pozic budoucnosti. Tyto nové pozice jsou jak v oblasti samotné fyzické výroby, tak také v oblasti analýzy dat, řízení a leadershipu v digitální době, zákaznickém servisu, vývoji produktu a služeb, řízení dodavatelských řetězců a dalších rolí spojených s výrobou. Ve výrobě se digitalizací nemění pouze způsob kompletace výrobků, ale také jejich vývoj, mění se způsob řízení výroby a poprodejních služeb. Kromě specialistů na robotiku začínáme vidět i takové pozice, který vypadají jako ze sci-fi filmů, jako třeba vývojáři digitálních dvojčat, specialisté na virtuální simulace výrobků a procesů, specialisté na rozšířenou realitu, datové toky nebo kybernetickou bezpečnost. K podobně revolučním změnám dochází třeba i v bankovnictví a financích. To zásadně zvýší poptávku po technicky nadaných lidech. 

Je těchto lidí na trhu dostatek?

Tito lidé v potřebném množství zdaleka nejsou k dispozici. Podle zprávy Světového ekonomického fóra (Future of Jobs Report 2018) se očekává se, že téměř polovina pracovních pozic ve výrobě (49 %) se bude muset v následujících 3–5 letech v důsledku digitalizace a automatizace změnit, což bude mít za následek potřebu celkového zvýšení kvalifikace nebo rekvalifikace u 54 % zaměstnanců. Studie předpokládá, že pozice 35 % zaměstnanců budou vyžadovat dodatečné školení v délce 6 měsíců, 9 % bude vyžadovat přeškolení trvající 6–12 měsíců a u 10 % bude potřeba školení delší než 1 rok. Studie společnosti Deloitte říká, že se bude výrobní sektor v příštím desetiletí potýkat s vážnými problémy v důsledku nedostatku zaměstnanců s potřebnými dovednostmi. Došla k závěru, že od nynějška do roku 2028 se neobsadí 2,4 milionu pracovních míst a 5 z 10 otevřených pozic pro kvalifikované pracovníky zůstanou neobsazené kvůli nedostatku lidí s potřebnými dovednostmi. Jsme uprostřed revoluce dovedností, kde nové technologie přeměňují výrobní průmysl a automatizace ovlivňuje větší potřebu pokročilých pozic. V době rekordního celosvětového nedostatku talentů už firmy nemohou být pouhými spotřebiteli práce. Je potřeba, aby co nejdříve začaly rozvíjet své zaměstnance – učit a rozvíjet takové dovednosti, které budou potřebovat k tomu, aby zůstali co nejdéle zaměstnatelní. 

Předpokládám, že podobně jsou na tom i ostatní země? Nebo je v něčem Česko specifické?

Podle našeho průzkumu Revoluce dovedností zatím firmy celosvětově předpokládají, že budou v nejbližších letech spíše zvyšovat počet zaměstnanců v souvislosti s digitalizací a robotizací, protože si od toho slibují nové příležitosti a rychlejší rozvoj. V České republice jsou firmy o něco pesimističtější, protože máme vysoký podíl montážních závodů v ekonomice a tam se předpokládá, že rutinní úkony nahradí automatizací a v přechodném období bude více lidí ztrácet práci. Jsme na počátku velkých strukturálních změn, které zřejmě přijdou rychle jako vlna tsunami. Do nové epochy ale nemáme špatnou výchozí pozici. Máme nadprůměrně vysoký podíl technicky vzdělaných lidí, velký podíl lidí pracujících ve výzkumu a vývoji ve srovnání se zbytkem Evropy. 

Jak vidíte takový normální pracovní den člověka řekněme za 10, 15 let? V čem bude jiný oproti současnosti, co naopak nevymizí?

Ubyde fyzická námaha, ale mentálně bude každá práce mnohem větší dřina, protože téměř všude bude potřeba kombinace více technických, ale i více měkkých dovedností. Technologie zřejmě přes všechny přechodné komplikace přinesou více bohatství pro většinu lidí, kteří už nebudou chtít vydělávat více, ale budou si více vážit volného času. Stejně jak se nedávno zrušily pracovní soboty, je reálné, že se zruší pracovní pátky. Nebo budeme pracovat méně hodin denně, ale naproti tomu je již teď zřejmé, že technologie vedou k většímu prolínání pracovního a soukromého života. Čeká nás méně pevné pracovní doby, více práce na dálku, a tím pádem méně dojíždění. Světlé zítřky ale nebudou pro každého a zvýší se nerovnosti mezi lidmi. Lidé se schopností se rychle učit a přizpůsobovat se změnám se budou ekonomicky a kulturně vzdalovat těm, kterým „ujede vlak“. Vzroste míra extremismu a sociálního napětí. Za řešení situace budou muset být mnohem více zodpovědné firmy, aby umožnily lidem přizpůsobit se novým podmínkám.



Další články k tématu: Rozhovory