Utáhne šroubek, nasadí hák. Japonci pracují na robotovi, který se bude sám opravovat

Se stále větším rozšířením robotů a jiných automatizovaných strojů bude stále častěji vyvstávat potřeba jejich opravy nebo jen jednoduché údržby. A co kdyby ty méně náročně úkony obstarával sám robot? Takový úkol si aspoň dali výzkumníci z Tokijské univerzity.

Na mezinárodní konferenci Humanoids 2019 konané v Torontu představili japonští vědci robota jménem PR2, který dokáže provádět drobné opravy sám na sobě, případně i sám sebe „vylepšovat“. Pokud tedy opravou prozatím myslíme jen utahování uvolněných šroubků.

Idea vytvořit robota schopného vlastní údržby se přirozené odvíjí od vývoje automatických strojů, které mají sloužit k opravě jiných zařízení, např. potrubí, jak jsme o tom psali v jiném článku už dříve.

Aby byl PR2 schopný opravovat sám sebe, vybavili ho výzkumníci CAD daty obsahujícími informace, kde přesně se jednotlivé šroubky na jeho konstrukci nachází. Bohužel zatím robot nedokáže sám detekovat, který závit je povolený a potřebuje dotáhnout. Umí jen vyhodnocovat, že jeho držení těla neodpovídá úplně zadanému digitálnímu modelu, což může být zapříčiněno právě uvolněným šroubem.

Další z možností, jak zajišťovat pravidelnou údržbu robota, je automatická kontrola všech závitů ve stanovených časových cyklech. PR2 také dokáže sám sebe opravovat v případě, že jej na nedostatek upozorní samotný člověk, stačí údajně jen na inkriminované místo ukázat prstem.

Zdroj: University of Tokyo

Ještě zajímavější perspektivy se otevírají v oblasti rozšiřování (anglicky augmentation) potenciálu robota prostřednictvím připojování dalších součástek – umělých „orgánů“. PR2 byl vytvořen s montážními body na ramenou a hlavě, které podle jeho vývojářů mu mají třeba pomoct vypořádat se situacemi, kdy potřebuje podržet více věci a „dvě ruce jsou prostě málo“.

„V těchto případech necháváme PR2 používat batoh stejně, jako když si ho my přehodíme přes rameno. S pomocí CAD dat si PR2 začne připojovat na rameno hák, na který se pak umístí batoh,“ nastiňují možnosti využití rozšiřujících aplikací vývojáři z Tokijské univerzity.



Další články k tématu: Uncategorized